Jsem aktivní na twitteru (@PetrMoses). Jako "politik v záloze" se tam setkávám s mými "voliči", či spíše se čtenáři. Jedna z myšlenek, kterou se mezi svými věrnými snažím prosadit, je zájem o chudé. Dostávám otázky "kdo je chudý". Nebo se někdo jiný vyjadřuje "o chudých se ve slušné společnosti nemluví" - kdysi bylo téma chudoby zneužito. K tomu mohu říci: a zase bude. Když strany o volbách chtějí získat voliče, oslovení "chudých" je nejlepší možností. Kdo z nás se někdy necítil chudým? Nezáleží však jestli, ale jak oslovíme chudé. Kdysi ODS jako pravicová strana vyhrávala volby nadějí nabídnutou chudým. "Máš volnost, máš šanci, snaž se a máš naději na úspěch". Vyhrála v době, kdy platy byly v lepším případě desetinové proti "západnímu Německu". Později vyhráli socialisté oslovením chudých příběhem o "spálené zemi", s nadějí, že až vyhrají volby "budou vázat stranické knížky v kůži členů ODS". Našli obětního beránka, ukázali voličům "kdo za to může" - a vyhráli volby.
Je fér oslovit voliče, kteří nejsou z "horních deseti tisíc"? Jde to udělat správně? Myslím, že ano. Ne slibem "dárků" - které jen zatíží státní rozpočet a v důsledku to opět zaplatí chudí. Ale uvěřitelnou nadějí, že život si nejlépe vylepší každý - i ten nejchudší - sám, pokud se mu úřadník nebude motat pod rukama a výběrčí daní s exekutorem nebudou příliš šmátrat v jeho kapsách.
Co sociální politika? Solidarita? Je i pro ní místo v srdci a hlavě pravicového politika? Myslím, že ano. Ale o tom příště.