Finanční soběstačnost dnes počítáme ke znakům dospělosti. Finanční soběstačnost lze učit, ale konečným poučením je, že nechám druhého být soběstačný. Finanční soběstačnost bolí děti, když zjišťují, co si za své peníze nemohou koupit, ale také bolí rodiče, kteří by dětem rádi pomohli. Mnoho se namluví a napíše o “finanční gramotnosti”. Ale gramotnost je na nic, nemám-li možnost si jí vyzkoušet. Mohu se učit o písmenkách, mohu se naučit zpaměti slabiky, ale nedostanu-li knížku ke čtení, písanku ke psaní, zůstanu negramotný. Finančně negramotný zůstanu, i když se ve škole naučím všechno o půjčkách, úrocích, spořících účtech, ale nebudu mít peníze, nebudu mít žádnou potřebu si něco vydělat, uspořit, utratit. Jezdit na kole se nenaučím sledováním videí a čtením knih o cyklistice. Musím sednout na kolo, šlápnout do pedálů a jet. Co když spadnu? Spadnu. Co když špatně zatočím? Špatně zatočím. Co když si sedřu kolena o štěrk nebo asfalt? Sedřu si je. To je více než jisté. Ale potřebuji se zved