Co dělat v době, kdy se na nás všechno valí? Přežili jsme COVID, přišla energetická krize. Ještě neodezněla, je tu válka, miliony uprchlíků. Všechno se bortí. Rusko zase - jako za našich mladých let - vyhrožuje jadernou apokalypsou. Neustálé volební kampaně a jejich vyhrocená rétorika občany děsí. Nastává konec civilizace? Člověk má 1000+1 důvod propadnout smutku, uzavřít se do sebe. Co s tím? Vzpomněl jsem si na "Vlak dětství a naděje". Smutný film o smutné době, který přesto dovedl vyloudit úsměv na tváři. "Na tragickej život jsem já pes" https://youtu.be/fQqz-bD3Qd8 . Neporadím nic lepšího. Věřím, že dnešní i zítřejší těžkosti zvládneme. Věřím, že má smysl pomáhat těm, kteří pomoc potřebují. Chovat se jako člověk. Dovolím si být patetický: Co dělat? Miluj a služ. Miluj druhé, služ, pomáhej druhým. Komu? Tomu, komu můžeš pomoci. Malá praktická pomoc je cennější než nejušlechtilejší myšlenka. Nemůžeš pomáhat? Potřebuješ pomoc? Nech si posloužit. Člověk se stává p...
Právě se projednává úprava volebního zákona, která by umožní hlasování korespondenční volbou, prozatím občanům v zahraničí. Rád se poučím, jak korespondenční volba zajistí volbu osobní, tajnou a přezkoumatelnou. Pro sebe mám otázku, zda usnadňovat volby někomu, kdo už pro sebe zvolil dobře, kdo pracuje a bydlí mimo dosah našich politiků. Mohl bych se ještě ptát, zda má volit někdo, kdo nenese náklady své volby, kdo neplatí daně našim politikům a úředníkům. Ale ptát se nebudu, to už je jiný příběh. Přeji vám jen, ať vás volby, parlament a politici ovlivňují co nejméně. Petr Moses, politik