Přeskočit na hlavní obsah

Finanční soběstačnost

Finanční soběstačnost dnes počítáme ke znakům dospělosti. Finanční soběstačnost lze učit, ale konečným poučením je, že nechám druhého být soběstačný. Finanční soběstačnost bolí děti, když zjišťují, co si za své peníze nemohou koupit, ale také bolí rodiče, kteří by dětem rádi pomohli.


Mnoho se namluví a napíše o “finanční gramotnosti”. Ale gramotnost je na nic, nemám-li možnost si jí vyzkoušet. Mohu se učit o písmenkách, mohu se naučit zpaměti slabiky, ale nedostanu-li knížku ke čtení, písanku ke psaní, zůstanu negramotný.

Finančně negramotný zůstanu, i když se ve škole naučím všechno o půjčkách, úrocích, spořících účtech, ale nebudu mít peníze, nebudu mít žádnou potřebu si něco vydělat, uspořit, utratit.


Jezdit na kole se nenaučím sledováním videí a čtením knih o cyklistice. Musím sednout na kolo, šlápnout do pedálů a jet. Co když spadnu? Spadnu. Co když špatně zatočím? Špatně zatočím. Co když si sedřu kolena o štěrk nebo asfalt? Sedřu si je. To je více než jisté. Ale potřebuji se zvednout a znovu šlápnout do pedálů.


Tak je tomu i s finanční soběstačností. Nestačí se učit. Nestačí si na papír sepsat perfektní plán. Je nutné se osamostatnit. Platí to pro jednotlivce, rodiny, i společnosti a společenství.


Před 81 lety měl jeden mladý pár svatbu - František a Marie. Ona z “bohatého” statku, on přinesl do manželství jen pár hektarů. Manželská smlouva byla sepsána tak, že nevěsta přinesla do nové domácnosti stejně majetku jako ženich. Zažili první společné žně. Oba byli pilní, ale práce měli víc než dost, chybělo jim náčiní, i ta nejlevnější mlátička. Marie navrhla půjčit si peníze od rodičů a vše koupit, František - tvrdá palice - nechtěl. Marie neměla hlavu o nic měkčí a rozhodla se, že uteče k rodičům, však on vyměkne. Maminka Marii politovala, ale když přišel otec, řekl: “Nechtěl jsem, aby sis ho brala, myslel jsem, že si tě chce vzít jen pro peníze. Sousedi mi říkali, že věno propije v hospodě. Ale on od svatby do hospody nezašel. Pracuje za dva, šetří a snaží se. A dnes se mi to potvrdilo. Na stroje si nepůjčíte, ale našetříte si, tak jak řekl František. Kvůli tomuto rozhodnutí mám důvod víc si ho vážit. Půjdeš k vám domů a omluvíš se mu.” Marie šla domů, k Františkovi, usmířila se s ním. A po žních skutečně koupili vše co potřebovali. 

František se od Marie nikdy nedozvěděl, co jí řekl otec. Po mnoha letech mu to prozradila tchýně. Mě to prozradil František.


Když se někdo ptá, “jak být finančně soběstačný”, řeknu mu jediné: sedni na kolo a šlapej. Máš dvě ruce a hlavu. Pracuj. Není jiné řešení.

Když se zeptá spolek, klub, sbor, církev, řeknu to samé: chcete mít něco společného, vyberte mezi sebou peníze. Vyberete-li málo, možná budete muset více pracovat, více toho budou muset zastat dobrovolníci. Nedám vám oslíčka “Otřes se”. Neprozradím kouzlo “Sezame, otevři se”. Máte-li málo, budete muset přidat. Máte-li dost, můžete se podělit s dalšími.

Ano, v naší zemi jsme relativně hodně zdanění. Ale také jsme proti zbytku světa bohatí. Nemáme se zle. Tak si nestěžujme.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

100 miliard

Úvod: Politický program pro chudé jsem konzultoval s moudřejšími. Jedna z otázek byla: program je možná zajímavý, ale jak chudé přesvědčíš, aby šli k volbám a zvolili tě? Aby voliči zvolili politika, musí mít důvod. Volby nejsou důvod. Důvod není ani to, že si politik přeje být zvolen. Volič jde k volbám a volí politika proto: aby si polepšil nebo  aby si příliš nepohoršil. Navrhnu program podle bodu (1) - aby si chudí polepšili, a zároveň aby programu rozuměli. Program musí být jednoduchý, musím chudým něco slíbit.  Co nabídnu? Peníze. Kolik? 100 miliard. Kde je vezmu? Zruším dotace bohatým. Polostátním společnostem, velkým holdingům a jejich obchodním partnerům. Dotace na "obnovitelné zdroje energie". Pokud jsou obnovitelné, zdroje se obnoví samy. Dotace do zemědělství. Posledních 20 let dotace rostou, bojujeme proti globální změně klimatu, přitom jsme tím (spolu)připravili pětisetleté sucho. Republika usiluje o potravinovou soběstačnost, na polích není mís...

Koalice nechtěná, koalice chtěná

Máme po volbách, máme co jsme chtěli. Respektive voliči mají co chtěli. Prezident pověřil vůdce vítězné strany sestavením vlády. Vítězná strana dostala 30% hlasů. Mě se to nelíbí. Nevadí mi, že mě voliči nezvolili premiérem - "moje" strana nedostala ani 2% hlasů, tj. musel bych se 20x více snažit, abych měl šanci. A to jsem opravdu nechtěl, moje priority jsou nyní jinde.   Vadí mi, že politici, kteří dostali více hlasů než já, a kteří u mne požívají o fous větší důvěry než vítěz voleb se ani nesnaží vítězi oponovat. Nestačí psát #neuhneme , nestačí #demokracie, je třeba činů. Činů povolebních, činů nevábných, činů pro které politici jsou neoblíbení. Je třeba domluvit koalici. Koalici nejen stran názorově blízkých, až se jeden ptá proč nejsou stranou jednou, ale i stran odlišných, pokud jsou ochotné domluvit se na základních kamenech - deskách, ze kterých se neustoupí. Koaliční program poté nebude budující - nebudou se stavět krásné, světlé zítřky, ale bude to program udrž...

Hledám

Hledám politickou stranu. Hledám takovou která se bude zajímat o své potenciální voliče, ne jen o jejich hlasy, ne jen o státní příspěvky z nich plynoucí. Hledám politickou stranu, která nebude tvrdit, že její politici jsou andělé, ale ostatní jsou ďáblové. Která pokorně přizná pravdu evangelia, že "všichni lidé jsou hříšní", že hříšníci jsou i mezi jejími politiky. Hledám politickou stranu, která přes všechen hřích mezi lidmi rozesetý bude hledat "ten nejlepší ze všech možných světů". To hledání nenechá na Vůdci, Straně, Předvoji, Hlavním Ideologovi, ale nechá obyčejné lidi - hříšné a omylné - aby zkoušeli co je pro ně dobré. Jak píše Písmo: "všeho zkuste..." Hledám politickou stranu, která lidem dá na jednu stranu co nejvíce volnosti, na stranu druhou jim umožní pocítit nezkreslený důsledek jejich rozhodnutí. Budete hledat se mnou? PS: Nemusí jít o stranu, která se nominálně hlásí ke křesťanství nebo k "odkazu západní křesťanské kultury". Může ...