Petr Moses

Do Evropské unie míří přes Balkán a Středozemní moře statisíce uprchlíků. Špičky EU hledají řešení a jedním z návrhů je uprchlíky přerozdělovat do všech států Unie. Čeští politikové se tomuto přerozdělování brání. Není jistota, zda s povinným přerozdělováním budou souhlasit občané dotčených států. Není jistota zda budou spokojeni uprchlíci. Místo aby připlul na Maltu, přistane na Baltu. V Klajpedě. Potěší to? Je cítit pnutí mezi těmi, kteří by chtěli posílat uprchlíky do táborů např. v Polsku, a těmi, kteří se těmto nápadům zatím brání. Jak najít soulad, kompromis, na kterém je postavená naše Unie? Věřím, že toho lze dosáhnout respektováním zásadních evropských hodnot - svobody a solidarity. Svoboda předpokládá, že nikoho nebudeme nikam násilím přesouvat. Směřuje-li uprchlík např. do Paříže k příbuzným, bylo by nerozumné ho zadržovat např. v táboře u Mnichova a naopak. Svoboda vede lidi k zodpovědnosti za své životy. Ti, kteří nasazovali svůj život v pochodu přes poušť, plavbě v n

Jsme dělníci a dělnice, živnostníci a živnostnice, pracovníci v maloobchodu, studenti a studentky učebních oborů, lidé, jejichž základní schopností i hodnotou by mělo být kritické myšlení, schopnost nazírat problémy nezaujatě, pracovat s informacemi, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací. Jsme znepokojeni prudkým nárůstem nenávistných nálad ve společnosti a aktivitou extremistických skupin, které nemají dostatečnou protiváhu. Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s finanční a politickou krizí hrozí. Toto téma musí být předmětem diskuze, ta však musí být vedena s chladnou hlavou a na základě faktů. Cílem této výzvy není zlehčovat skutečná rizika plynoucí z politické krize. Cílem této výzvy není agitovat za konkrétní kroky ve vztahu k veřejným rozpočtům. Cílem této výzvy je důrazně se vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi rozdmýchávána a všeobecně tolerována třídní a politická nes

Pan předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek položil květiny u památníku sudetoněmeckých obětí v sudetoněmeckém domě. Květiny položil dle informací jako gesto smíření, jako předseda KDU-ČSL i jako křesťan. Gesto bylo učiněno také "pro pana Posselta osobně", jak se měl pan Bělobrádek vyjádřit. Protože jsem na uvedeném místě nebyl, neznám přesnou řeč pana Bělobrádka, ani neznám přesný smysl památníku, radím čtenáři tento článek zkoumat, a kdyby došel přesnějších informací než já, nechť se prosím podělí o své znalosti. Jak je uvedeno ve zdrojích, šlo o gesto smíření. Ke smíření je třeba dvou stran, budu uvažovat o smíření KDU-ČSL a Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Smíření předchází uznání vin. Jaké viny spáchala KDU-ČSL v letech kolem druhé světové války, že žádá zástupce SDL o smíření? Napadá mě několik chyb, které asi mohly být vyznány: Československá strana lidová nezabránila přijetí mnichovského diktátu, dopustila, že na územích odstoupených nacistickému Německu byly stat

Vážený pane Fialo, rozhodl jste se pro nelehkou dráhu obnovy dřívější pravicové ikony - ODS. Nakolik se Vám  to daří, nechám na jiných. V článku "vyžeňme socialismus" se stavíte do čela boje proti sociálnímu inženýrství. Za obé Vám děkuji a předkládám před Vás úkol. Jsou jím prezidentské volby v roce 2018. Mnoho voličů bylo nuceno v minulých volbách volit mezi "menšími zly". Mnoho nevědělo, koho volit (ne, téměř neznámý kandidát ODS volitelný nebyl). V druhém kole jsme se mohli rozhodnout, zda volit starce moderní levice nebo konzervativní levice. Z řady kandidátů pro rok 2018 nelze vybrat jediného, který by byl zárukou občanské společnosti, který by jasně a mnohokrát bojoval za práva občanů proti všeobjímající byrokracii. Mohl byste namítnout, že ani Vy jste toho zatím příliš nedokázal. U Vás zůstává alespoň naděje. Během práce v následujících letech můžete ukázat, že Vy i Vaše strana chcete být služebníci živnostníků, dělníků, poctivých úředníků - těch co nesp

Ty verše mu v hlavě zní už od dětství. Proč Ovčáček? Co komu udělal? Peníze vzal, prohrál? Dozrálo předsevzetí.  Nikdy neprohrát. Vždy být na vítězné straně. Okolnosti ho zavedou k "Vernichtungskrieg", národnímu socialismu, dvojčeti komunismu. Ušpinit se můžeš, ale nikdy ne tak, aby to nešlo umýt, schovat. Můžeš změnit stranu i názor, svět nezměníš. Co znamenají verše? Trest nebo povýšení? Proroctví nebo kletba? Nikdy nebýt lysý. Vždy udržovat bradku. Jeho vizuální předchůdce bradku neměl a kde skončil? Lysý Ovčáček viset nebude. Dnes visí pouze prezidenti. Na plakátech, na školách, úřadech. Chybí jen krůček. On pořádá tiskové konference. Vysvětluje, co On chtěl říci. Co kdyby se oholil? Co kdyby lysý Ovčáček vyhrál srdce voličů? Místo starého pána? Tyto volby ještě ne. Příště? Nemít názor. Modernější brýle - oranžové nebo růžové. Na lepší oblek se z ošatného našetří. Je to risk. Je to kletba? Lysý Ovčáček visí ...

Chyť žida - heslo dne. Když ho udáš, zúčastníš se arizace . Pochytáme-li židy, ozdravíme hospodářství a pozdvihneme náš národ ke konečnému vítězství. Myšlenka národního socialismu stále žije. Vernichtungskrieg není u konce. Vůdce , vyvolený předurčeností, má pro tebe jasný úkol. Nezklamej ho. Ti, kteří budou spolupracovat se židy, budou exemplárně potrestáni. Konec šmelině a hokynářům. Budoucnost patří jasně a vědecky plánovaným podnikům , které budou plnit úkoly dle zadání pro konečné vítězství. Neříkáme, že jde o cestu jednoduchou, nechť to nikdo nechápe špatně. Cesta je to složitá, plná nástrah, možná se někteří z nás dopustí i chyb, ale je to cesta jediná možná. Proto je třeba jasně vytyčit cíl a dobrovolně svěřit moc do rukou toho, který svoje schopnosti a předvídavost již mnohokráte prokázal. Nedůvěřiví řeknou - proč se zabývat spodinou společnosti, parazity ? Proč se nezaměřit rovnou na budování něčeho, co přetrvá. Takovým říkáme jasně - nejdříve je třeba nastolit pořádek,

Dicslaimer: Tento příspěvek není podrobným návodem ni popisem, ale teoretickou úvahou a splněným slibem. Autor prohlašuje, že nikdy ve finančních institucích nepracoval a doufá, že nikdy pracovat nebude. Výchozí podmínky Představte si, že máte mnoho podniků, majetek v hodnotě pár miliard. Toužíte je zhodnocovat, množit. Pořídíte si množírnu peněz - v češtině se tomu říká banka a myslíte si, že jste král. Jenže - ouha. Přišla krize na miliardáře. Zdá se vám, že váš majetek ubývá. Místo "expanze" potřebujete "konsolidovat". Místo rostoucí haldy peněz, vám peníze dle vašich excelových tabulek ubývají. Co s tím? Proč vybrat? Nyní přichází hvězdná chvíle vaší množírny. Až doteď jste netušil, že vám ta investice k něčemu bude. Jste zvyklý půjčovat 20% p.a.. Tato státem kontrolovaná instituce vám přináší roční zisk v nízkých jednotkách procent, pokud se daří. Žádný adrenalin. Teď si z banky jako z kampeličky chcete vzít svoji investici zpět, pokud možno zhodnoceno

Tento příspěvek píši v souvislosti s odebíráním českých dětí norskou "sociálkou". Dalším motivem je pro mne reakce představitelů našeho státu a zprávy, které o případu poskytují veřejnoprávní média. Chtěl bych popsat způsob chodu úřadů tam, kde existuje sdílená zodpovědnost výkonu svěřené pravomoci. Bezbožnost Chod státní organizace je bezbožný - v případě Evropy nekřesťanský. Je to důsledek neexistence, resp. vyloučení a zákaz definování společně sdílených hodnot - např. odkaz na Bibli, Desatero. Postoj bezbožnosti na jednu stranu brání kontrolu organizace jiným způsobem než v zákonech definovaným - tj. státní organizaci budou kontrolovat zase členové jiné složky státu, na druhé straně činí neúčinnými apely morálních či náboženských autorit, které by chtěly pomoci v případech, které jsou těmito autoritami uznány za pomoci hodné. Pro členy předmětné státní organizace je její bezbožnost dvojnásobnou ochranou. Mohou věřit, že jejich nejvyšší autoritou je zákon, resp. jeji