Tento příspěvek píši v souvislosti s odebíráním českých dětí norskou "sociálkou". Dalším motivem je pro mne reakce představitelů našeho státu a zprávy, které o případu poskytují veřejnoprávní média.
Chtěl bych popsat způsob chodu úřadů tam, kde existuje sdílená zodpovědnost výkonu svěřené pravomoci.
Pro členy předmětné státní organizace je její bezbožnost dvojnásobnou ochranou. Mohou věřit, že jejich nejvyšší autoritou je zákon, resp. jejich přímý nadřízený. Mohou věřit, že to co udělají, je nepřezkoumatelné Nejvyšší Spravedlností.
Pokud úředník projeví soucit, jde o nadržování či neplnění svěřených úkolů. Pokud projeví znechucení, jedná se o diskriminaci.
Člověk úředníkem zkoumaný musí konat dle platných zákonů. Nesmí konat ve svůj prospěch, či prospěch své rodiny, pokud by úředník nabyl přesvědčení, že to tak je špatně. Nesmí projevit náklonnost či opatrnost k osobě či osobám. Nesmí vyjádřit přesvědčení.
Kdo přemýšlí o změně tohoto systému - např. aby byl lidštější - v důsledku žádá jednu ze dvou možností - vzdát se systému a zákona, zavést úřednickou despocii, kde každý úředník bude alespoň malým pašou ve svém pašalíku, rozhodovat bude podle své vůle, svého rozumu, své zbožnosti.
Druhou možností je systém co nejvíce omezit, osekat, aby úředník nemusel žít v práci, doma, při zábavě s úředníky. Kdo chce lidštější systém ochrany zákazníka - nechá zákazníka rozhodovat, co si chce koupit. Kdo chce sociálně citlivější systém ochrany dětí - nechá lidem jejich peníze a nechá je, aby sami rozhodli, kterou charitu podpoří a kterou nepodpoří.
Systém a úřednictvo nelze úplně zrušit. Stát bude vždy potřeba pro minimální součinnost společnosti, pro vymáhání práva, obranu před vnějšími nepřáteli. Systém nelze zrušit, ale lze ho minimalizovat.
Chtěl bych popsat způsob chodu úřadů tam, kde existuje sdílená zodpovědnost výkonu svěřené pravomoci.
Bezbožnost
Chod státní organizace je bezbožný - v případě Evropy nekřesťanský. Je to důsledek neexistence, resp. vyloučení a zákaz definování společně sdílených hodnot - např. odkaz na Bibli, Desatero. Postoj bezbožnosti na jednu stranu brání kontrolu organizace jiným způsobem než v zákonech definovaným - tj. státní organizaci budou kontrolovat zase členové jiné složky státu, na druhé straně činí neúčinnými apely morálních či náboženských autorit, které by chtěly pomoci v případech, které jsou těmito autoritami uznány za pomoci hodné.Pro členy předmětné státní organizace je její bezbožnost dvojnásobnou ochranou. Mohou věřit, že jejich nejvyšší autoritou je zákon, resp. jejich přímý nadřízený. Mohou věřit, že to co udělají, je nepřezkoumatelné Nejvyšší Spravedlností.
Nelidskost
Profesionální výkon státní správy vyžaduje nebrat ohledy na lidskost konajícího úředníka, zaměstnance státní organizace. Nesmí se brát ohled na lidskost osob, které jsou konáním úředníka postiženy. Lidé, ať je považujeme za Boží stvoření či jen trochu rozumnější zvířata, duše živé, se nevejdou do prováděcích předpisů. Mají city, touhy, sny. Soucítí s druhými, nebo je naopak nenávidí. Pro nic takového není v předpisech místo.Pokud úředník projeví soucit, jde o nadržování či neplnění svěřených úkolů. Pokud projeví znechucení, jedná se o diskriminaci.
Člověk úředníkem zkoumaný musí konat dle platných zákonů. Nesmí konat ve svůj prospěch, či prospěch své rodiny, pokud by úředník nabyl přesvědčení, že to tak je špatně. Nesmí projevit náklonnost či opatrnost k osobě či osobám. Nesmí vyjádřit přesvědčení.
Nerozumnost
Není žádoucí, aby úředník během výkonu svého povolání přemýšlel. Smyslem jeho práce je plnění zadaných úkolů. Občan má povoleno přemýšlet, pokud jeho myšlenky budou směřovat k plnění zákona. Pokud je rozum a zákon v rozporu, je nutné se držet zákona.
Nepřirozenost
Zákon oprošťuje úředníka od zbožnosti a morálky, od lidskosti a porozumění, od rozumu. Není to tak, že by těchto hodnot úředník trvale pozbyl proti své vůli. Po úředních hodinách se smí vrátit ke své přirozenosti. Ale v úřadě se jí musí vzdát. Upjatý a nepřirozený úředník je normou, nikoli byrokratickým omylem. Pokud se usměje, vypadl z role.
Kdo přemýšlí o změně tohoto systému - např. aby byl lidštější - v důsledku žádá jednu ze dvou možností - vzdát se systému a zákona, zavést úřednickou despocii, kde každý úředník bude alespoň malým pašou ve svém pašalíku, rozhodovat bude podle své vůle, svého rozumu, své zbožnosti.
Druhou možností je systém co nejvíce omezit, osekat, aby úředník nemusel žít v práci, doma, při zábavě s úředníky. Kdo chce lidštější systém ochrany zákazníka - nechá zákazníka rozhodovat, co si chce koupit. Kdo chce sociálně citlivější systém ochrany dětí - nechá lidem jejich peníze a nechá je, aby sami rozhodli, kterou charitu podpoří a kterou nepodpoří.
Systém a úřednictvo nelze úplně zrušit. Stát bude vždy potřeba pro minimální součinnost společnosti, pro vymáhání práva, obranu před vnějšími nepřáteli. Systém nelze zrušit, ale lze ho minimalizovat.
Komentáře
Okomentovat