Pan předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek položil květiny u památníku sudetoněmeckých obětí v sudetoněmeckém domě. Květiny položil dle informací jako gesto smíření, jako předseda KDU-ČSL i jako křesťan. Gesto bylo učiněno také "pro pana Posselta osobně", jak se měl pan Bělobrádek vyjádřit.
Protože jsem na uvedeném místě nebyl, neznám přesnou řeč pana Bělobrádka, ani neznám přesný smysl památníku, radím čtenáři tento článek zkoumat, a kdyby došel přesnějších informací než já, nechť se prosím podělí o své znalosti.
Jak je uvedeno ve zdrojích, šlo o gesto smíření. Ke smíření je třeba dvou stran, budu uvažovat o smíření KDU-ČSL a Sudetoněmeckého krajanského sdružení.
Smíření předchází uznání vin. Jaké viny spáchala KDU-ČSL v letech kolem druhé světové války, že žádá zástupce SDL o smíření? Napadá mě několik chyb, které asi mohly být vyznány: Československá strana lidová nezabránila přijetí mnichovského diktátu, dopustila, že na územích odstoupených nacistickému Německu byly statisíce demokratů ostrakizováni, pronásledováni a vyháněni.
ČSL ve válečných letech zabránila "velkou koalicí" - "Národní frontou" obnovení plně demokratického zřízení na území Československa. Nezabránila různým formám omezování osobního vlastnictví, legalizovala krádeže majetku státem, nebránila spolčovací právo, aby lidé mohli svobodně zakládat např. politické strany a vyjadřovat svoje názory ve volbách. "Národní fronta" bylo spojení komunistů, národních socialistů, s socialistů a komunistických agentů. Jedině strany Národní fronty mohly vládnout zemi.
Lidovci také jako součást Národní fronty nebyli dostatečně důslední a rychlí při obnovování zákonnosti v osvobozeném Československu. Díky pomalému budování právního státu docházelo k bezpráví na vinných i nevinných, majetných i nemajetných. Mimo jiné byli postiženi sudetští Němci, kteří byli na základě dohod vítězných mocností odsunuti z území Československa. K vysvětlení, ne výmluvě jim budiž skutečnost, že československý právní stát nebyl rozbořen z jejich vůle.
Dále uvažuji o smíření mezi křesťany a sudetskými Němci. Čeho se dopustili křesťané vůči sudetským Němcům? Nevarovali dostatečně před socialismem a národním socialismem. Nebyli dostatečně hlasití v odmítání Hitlera, Německa a němectví před druhou světovou válkou. Vlastně mnozí křesťané ano, bojovali proti národním socialistům, proti Hitlerovi, proti jeho příznivcům žel i ve vlastních církvích.
Další chybou některých křesťanů vůči SDL mohla být jejich vstřícnost. I vstřícnost může být hříchem, pokud se jedná o vstřícnost k hříchu. Bible nás učí, že máme milovat hříšníky, ale nenávidět hřích. Je na místě nabízet odpuštění, ale pojmenovat hřích. Je na místě vyjadřovat lásku k bývalým krajanům, ale vybízet je k denacifikaci jejich sdružení - dnes už ne osob, lidé žijící za války i po ní národním socialismem už byli povoláni k nejvyššímu soudu, bez přičinění SDL. Ale je na místě, aby se SDL zřekl myšlenek národního socialismu, aby se zřekli i mentality "obětí", aby přijali svoji minulost, pochopili jí a poučili se z ní.
Z níže uvedených zdrojů jsem nezjistil, jaké gesto smíření učinili představitelé SDL vůči KDU-ČSL či křesťanům. Vyslovili lítost nad popravenými křesťany? Nebo nad pronásledovanými členy ČSL, Orla? Netuším.
Pokud gesto pana Bělobrádka nebylo pouhé gesto učiněné pro pana Posselta, mělo něco takového zaznít.
Pokud je KDU-ČSL skutečně chce žít ve smíření, měla by se vyvarovat chyb, chcete-li hříchů, které jí zavedly během války na scestí:
1) Nechť neomezuje osobní vlastnictví.
2) Ať brání spolčovací právo, svobodnou politickou soutěž. Ať ukončí spolupráci s nacionalisty, socialisty, komunisty, komunistickými agenty. Nechť se varuje "velkých koalicí" a nesnaží se být tím "menším zlem" ve spolčení zlých.
3) Nakonec to nejdůležitější - Ať brání právní stát, usiluje o spravedlivou justici, přesnou a neaktivistickou policii a státní zástupce. Ať se zastává slabších v souboji se státem, úředníky. Ať se snaží o jednoduchý a srozumitelný právní rámec.
Bude-li toto činit, nebude její předseda za padesát let znovu někde klást věnce, ale bude se moci radovat ze svobodné společnosti už dnes.
PS: Za sebe jsem rád, že křesťané pořádali setkání smíření s Němci již začátkem devadesátých let. Jsem také rád za Česko-německou deklaraci z roku 1997, která potvrdila smíření mezi Čechy a Němci a kterou podepsali tehdejší premiéři.
Vysvětlivky:
KDU-ČSL je nástupnickou organizací ČSL, Československé strany lidové.
SDL, Sudetendeutsche Landsmannschaft je sudetoněmecké krajanské sdružení, které usiluje o znovudobytí své domoviny.
Zdroje:
http://www.ovb-online.de/politik/tschechien-geht-vertriebene-5261930.html
http://www.welt.de/regionales/bayern/article144229683/Kritik-an-Besuch-des-tschechischen-Ministers-bei-Sudetendeutschen.html
Česko-německá deklarace
Protože jsem na uvedeném místě nebyl, neznám přesnou řeč pana Bělobrádka, ani neznám přesný smysl památníku, radím čtenáři tento článek zkoumat, a kdyby došel přesnějších informací než já, nechť se prosím podělí o své znalosti.
Jak je uvedeno ve zdrojích, šlo o gesto smíření. Ke smíření je třeba dvou stran, budu uvažovat o smíření KDU-ČSL a Sudetoněmeckého krajanského sdružení.
Smíření předchází uznání vin. Jaké viny spáchala KDU-ČSL v letech kolem druhé světové války, že žádá zástupce SDL o smíření? Napadá mě několik chyb, které asi mohly být vyznány: Československá strana lidová nezabránila přijetí mnichovského diktátu, dopustila, že na územích odstoupených nacistickému Německu byly statisíce demokratů ostrakizováni, pronásledováni a vyháněni.
ČSL ve válečných letech zabránila "velkou koalicí" - "Národní frontou" obnovení plně demokratického zřízení na území Československa. Nezabránila různým formám omezování osobního vlastnictví, legalizovala krádeže majetku státem, nebránila spolčovací právo, aby lidé mohli svobodně zakládat např. politické strany a vyjadřovat svoje názory ve volbách. "Národní fronta" bylo spojení komunistů, národních socialistů, s socialistů a komunistických agentů. Jedině strany Národní fronty mohly vládnout zemi.
Lidovci také jako součást Národní fronty nebyli dostatečně důslední a rychlí při obnovování zákonnosti v osvobozeném Československu. Díky pomalému budování právního státu docházelo k bezpráví na vinných i nevinných, majetných i nemajetných. Mimo jiné byli postiženi sudetští Němci, kteří byli na základě dohod vítězných mocností odsunuti z území Československa. K vysvětlení, ne výmluvě jim budiž skutečnost, že československý právní stát nebyl rozbořen z jejich vůle.
Dále uvažuji o smíření mezi křesťany a sudetskými Němci. Čeho se dopustili křesťané vůči sudetským Němcům? Nevarovali dostatečně před socialismem a národním socialismem. Nebyli dostatečně hlasití v odmítání Hitlera, Německa a němectví před druhou světovou válkou. Vlastně mnozí křesťané ano, bojovali proti národním socialistům, proti Hitlerovi, proti jeho příznivcům žel i ve vlastních církvích.
Další chybou některých křesťanů vůči SDL mohla být jejich vstřícnost. I vstřícnost může být hříchem, pokud se jedná o vstřícnost k hříchu. Bible nás učí, že máme milovat hříšníky, ale nenávidět hřích. Je na místě nabízet odpuštění, ale pojmenovat hřích. Je na místě vyjadřovat lásku k bývalým krajanům, ale vybízet je k denacifikaci jejich sdružení - dnes už ne osob, lidé žijící za války i po ní národním socialismem už byli povoláni k nejvyššímu soudu, bez přičinění SDL. Ale je na místě, aby se SDL zřekl myšlenek národního socialismu, aby se zřekli i mentality "obětí", aby přijali svoji minulost, pochopili jí a poučili se z ní.
Z níže uvedených zdrojů jsem nezjistil, jaké gesto smíření učinili představitelé SDL vůči KDU-ČSL či křesťanům. Vyslovili lítost nad popravenými křesťany? Nebo nad pronásledovanými členy ČSL, Orla? Netuším.
Pokud gesto pana Bělobrádka nebylo pouhé gesto učiněné pro pana Posselta, mělo něco takového zaznít.
Pokud je KDU-ČSL skutečně chce žít ve smíření, měla by se vyvarovat chyb, chcete-li hříchů, které jí zavedly během války na scestí:
1) Nechť neomezuje osobní vlastnictví.
2) Ať brání spolčovací právo, svobodnou politickou soutěž. Ať ukončí spolupráci s nacionalisty, socialisty, komunisty, komunistickými agenty. Nechť se varuje "velkých koalicí" a nesnaží se být tím "menším zlem" ve spolčení zlých.
3) Nakonec to nejdůležitější - Ať brání právní stát, usiluje o spravedlivou justici, přesnou a neaktivistickou policii a státní zástupce. Ať se zastává slabších v souboji se státem, úředníky. Ať se snaží o jednoduchý a srozumitelný právní rámec.
Bude-li toto činit, nebude její předseda za padesát let znovu někde klást věnce, ale bude se moci radovat ze svobodné společnosti už dnes.
PS: Za sebe jsem rád, že křesťané pořádali setkání smíření s Němci již začátkem devadesátých let. Jsem také rád za Česko-německou deklaraci z roku 1997, která potvrdila smíření mezi Čechy a Němci a kterou podepsali tehdejší premiéři.
Vysvětlivky:
KDU-ČSL je nástupnickou organizací ČSL, Československé strany lidové.
SDL, Sudetendeutsche Landsmannschaft je sudetoněmecké krajanské sdružení, které usiluje o znovudobytí své domoviny.
Zdroje:
http://www.ovb-online.de/politik/tschechien-geht-vertriebene-5261930.html
http://www.welt.de/regionales/bayern/article144229683/Kritik-an-Besuch-des-tschechischen-Ministers-bei-Sudetendeutschen.html
Česko-německá deklarace
Komentáře
Okomentovat