Přeskočit na hlavní obsah

Je "svobodný" software vždy lepší?

K tomuto příspěvku mě inspiroval návrh "svobodného" software ve státní správě. Budu se pokoušet zvážit, zda je třeba vždy používat software, který je "svobodný". Za svobodný software budu v tomto článku považovat programy, které jsou poskytovány pod některou ze svobodných (open-source, OSI-approved) licencí, tj. GPL, BSD, Apache a další. Za svobodný software nepovažuji abandonware, freeware (free as free beer), adware.

Větší část svého života pracuji s počítači. Vždy používám  legální programy, ať placené nebo zdrarma poskytované. Preferuji používání svobodného software, ale někdy to není možné. Software, který je zdarma, neposkytuje potřebnou funkcionalitu - kolegové v konstrukční kanceláři by mě hnali, kdybych jim místo Autocad a Solidworks nainstaloval LibreCad. Uživatelé v kancelářích by nebyli zrovna šťastní, kdyby se měli z Excelu přeučovat na LibreOffice Calc. Principiálně to možné je, je možné změnit konstrukční postupy, je možné naučit zaměstnance pracovat ve svobodném software. Ale můj zaměstnavatel se zajímá především o výkon. Bude-li zaměstnanec s novým softwarem výkonnější, navrhne-li konstruktér více strojů, najde většinu možných chyb stroje "na prkně" a ne až při výrobě, investice do nového sw se mu vyplatí. Je-li nový software "intuitivnější", jednodušší na naučení při zachování funkcionality, je dobré do něj investovat. Nebo naopak - je možné investovat do obnovení licence stávajícího software, pokud nebudu muset investovat do vzdělání (přeškolení) zaměstnanců.

Někdy program za 2.000 Kč vytrhne trn z paty. Existuje alternativa zdarma, ale doba zaškolení uživatele je 10 dnů. Co je výhodnější? 2.000 Kč nebo ztráta 10 pracovních dnů zaměstnance?

Co je pro mě důležité? Používat praktické standardy. Je dobré používat programy, které používají jiní. Pokud investice do vzdělání konstruktéra nebo účetní jde do stovek hodin, je dobré používat něco, co případný uchazeč o zaměstnání má šanci znát. Je dobré používat program, který má podporu nejen oficiální, ale s kterým mi poradí i další desítky (tisíc) uživatelů na webu.

Je důležité používat programy, které jdou propojit se zbytkem mého hardware i software. Pokud by svobodný software nespolupracoval s mojí bankou, nebo nepoužíval formáty souborů, které používám, je možná úspora při nákupu diskutabilní. Kvůli nižší ceně pořízení je třeba změnit podnikové procesy.

Na výše uvedených příkladech se snažím ukázat, že svobodný software není "všespasitelný".

Pokud by cílem použití svobodného software, svobodných datových formátů mělo být "zprůhlednění" státní správy, je možné tento cíl se svobodným software splnit i nesplnit. Stejně jako s uzavřeným software, či s proprietárními datovými formáty.

Pokud by cílem státní správy měla být úspora nákladů díky využití svobodného software, znám lepší cestu: Zákon o vyrovnaném státním rozpočtu. Zrušení zbytečných agend a úřadů. Moc zákonodárnou omezit natolik, aby nemohla každý měsíc měnit normy, podle kterých např. účetní programy pracují.

Svobodný software ušetří pouze část nákladů - náklady pořizovací a udržovací poplatky za licence. Neušetříte za podporu, neušetříte za hardwarové náklady. Tyto náklady ušetříte pouze, když software nebudete potřebovat vůbec.

Jsem přesvědčen, že pravda vítězí, i když nakrátko přemožena bývá. Stejně jsem přesvědčen, že svobodný software vítězí nad proprietárním na celé čáře. I bez státních zásahů.

Máte rádi svobodný software? Tak ho používejte, jako ho používám já. Chcete pomoci? Tak pište překlady, hlašte chyby, na to nemusíte být programátoři. Chcete pomoci více a rozumíte počítačům? Chyby opravujte, programy navrhujte, a hlavně vzdělávejte uživatele. A to vše bez zákonných nařízení.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Otevřený dopis Petru Fialovi: Návrh jak získat více peněz na vědu a školství bez navýšení výdajové části státního rozpočtu.

Vážený pane Fialo, Mám pro Vás návrh jak získat více peněz na vědu a školství bez navýšení výdajové části státního rozpočtu. Příjmová část rozpočtu by nepoklesla. Nejdříve se Vám představím. Jsem nyní volič Svobodných, dříve ODS, snad i US. Mám zkušenosti se sociální oblastí (vězni, azylové domy, domy na půli cesty), s financováním neziskových organizací. Můj návrh na zvýšení finančních prostředků na vědu, školství, sociální oblast je umožnit lidem, aby ze své výplaty projekty tohoto zaměření podporovali. Dnes můžete poskytnout jako fyzická osoba maximálně 10% hrubého příjmu, kde si částku daru můžete odečíst od daňového základu. Mnoho lidí ovšem má např. děti, či využívá jiné odečitatelné položky, a tak si nemohou  daňový základ už o tuto částku ponížit, protože základ daně z příjmu je nulový. To neznamená, že by lidé daně neplatili. Platí je ve formě sociálního a zdravotního pojištění. Proto druhá část návrhu znamená možnost ponížit si o darovanou částku základ nejen...

100 miliard

Úvod: Politický program pro chudé jsem konzultoval s moudřejšími. Jedna z otázek byla: program je možná zajímavý, ale jak chudé přesvědčíš, aby šli k volbám a zvolili tě? Aby voliči zvolili politika, musí mít důvod. Volby nejsou důvod. Důvod není ani to, že si politik přeje být zvolen. Volič jde k volbám a volí politika proto: aby si polepšil nebo  aby si příliš nepohoršil. Navrhnu program podle bodu (1) - aby si chudí polepšili, a zároveň aby programu rozuměli. Program musí být jednoduchý, musím chudým něco slíbit.  Co nabídnu? Peníze. Kolik? 100 miliard. Kde je vezmu? Zruším dotace bohatým. Polostátním společnostem, velkým holdingům a jejich obchodním partnerům. Dotace na "obnovitelné zdroje energie". Pokud jsou obnovitelné, zdroje se obnoví samy. Dotace do zemědělství. Posledních 20 let dotace rostou, bojujeme proti globální změně klimatu, přitom jsme tím (spolu)připravili pětisetleté sucho. Republika usiluje o potravinovou soběstačnost, na polích není mís...

Koalice nechtěná, koalice chtěná

Máme po volbách, máme co jsme chtěli. Respektive voliči mají co chtěli. Prezident pověřil vůdce vítězné strany sestavením vlády. Vítězná strana dostala 30% hlasů. Mě se to nelíbí. Nevadí mi, že mě voliči nezvolili premiérem - "moje" strana nedostala ani 2% hlasů, tj. musel bych se 20x více snažit, abych měl šanci. A to jsem opravdu nechtěl, moje priority jsou nyní jinde.   Vadí mi, že politici, kteří dostali více hlasů než já, a kteří u mne požívají o fous větší důvěry než vítěz voleb se ani nesnaží vítězi oponovat. Nestačí psát #neuhneme , nestačí #demokracie, je třeba činů. Činů povolebních, činů nevábných, činů pro které politici jsou neoblíbení. Je třeba domluvit koalici. Koalici nejen stran názorově blízkých, až se jeden ptá proč nejsou stranou jednou, ale i stran odlišných, pokud jsou ochotné domluvit se na základních kamenech - deskách, ze kterých se neustoupí. Koaliční program poté nebude budující - nebudou se stavět krásné, světlé zítřky, ale bude to program udrž...