Finanční soběstačnost dnes počítáme ke znakům dospělosti. Finanční soběstačnost lze učit, ale konečným poučením je, že nechám druhého být soběstačný. Finanční soběstačnost bolí děti, když zjišťují, co si za své peníze nemohou koupit, ale také bolí rodiče, kteří by dětem rádi pomohli.
Mnoho se namluví a napíše o “finanční gramotnosti”. Ale gramotnost je na nic, nemám-li možnost si jí vyzkoušet. Mohu se učit o písmenkách, mohu se naučit zpaměti slabiky, ale nedostanu-li knížku ke čtení, písanku ke psaní, zůstanu negramotný.
Finančně negramotný zůstanu, i když se ve škole naučím všechno o půjčkách, úrocích, spořících účtech, ale nebudu mít peníze, nebudu mít žádnou potřebu si něco vydělat, uspořit, utratit.
Jezdit na kole se nenaučím sledováním videí a čtením knih o cyklistice. Musím sednout na kolo, šlápnout do pedálů a jet. Co když spadnu? Spadnu. Co když špatně zatočím? Špatně zatočím. Co když si sedřu kolena o štěrk nebo asfalt? Sedřu si je. To je více než jisté. Ale potřebuji se zvednout a znovu šlápnout do pedálů.
Tak je tomu i s finanční soběstačností. Nestačí se učit. Nestačí si na papír sepsat perfektní plán. Je nutné se osamostatnit. Platí to pro jednotlivce, rodiny, i společnosti a společenství.
Před 81 lety měl jeden mladý pár svatbu - František a Marie. Ona z “bohatého” statku, on přinesl do manželství jen pár hektarů. Manželská smlouva byla sepsána tak, že nevěsta přinesla do nové domácnosti stejně majetku jako ženich. Zažili první společné žně. Oba byli pilní, ale práce měli víc než dost, chybělo jim náčiní, i ta nejlevnější mlátička. Marie navrhla půjčit si peníze od rodičů a vše koupit, František - tvrdá palice - nechtěl. Marie neměla hlavu o nic měkčí a rozhodla se, že uteče k rodičům, však on vyměkne. Maminka Marii politovala, ale když přišel otec, řekl: “Nechtěl jsem, aby sis ho brala, myslel jsem, že si tě chce vzít jen pro peníze. Sousedi mi říkali, že věno propije v hospodě. Ale on od svatby do hospody nezašel. Pracuje za dva, šetří a snaží se. A dnes se mi to potvrdilo. Na stroje si nepůjčíte, ale našetříte si, tak jak řekl František. Kvůli tomuto rozhodnutí mám důvod víc si ho vážit. Půjdeš k vám domů a omluvíš se mu.” Marie šla domů, k Františkovi, usmířila se s ním. A po žních skutečně koupili vše co potřebovali.
František se od Marie nikdy nedozvěděl, co jí řekl otec. Po mnoha letech mu to prozradila tchýně. Mě to prozradil František.
Když se někdo ptá, “jak být finančně soběstačný”, řeknu mu jediné: sedni na kolo a šlapej. Máš dvě ruce a hlavu. Pracuj. Není jiné řešení.
Když se zeptá spolek, klub, sbor, církev, řeknu to samé: chcete mít něco společného, vyberte mezi sebou peníze. Vyberete-li málo, možná budete muset více pracovat, více toho budou muset zastat dobrovolníci. Nedám vám oslíčka “Otřes se”. Neprozradím kouzlo “Sezame, otevři se”. Máte-li málo, budete muset přidat. Máte-li dost, můžete se podělit s dalšími.
Ano, v naší zemi jsme relativně hodně zdanění. Ale také jsme proti zbytku světa bohatí. Nemáme se zle. Tak si nestěžujme.
Komentáře
Okomentovat