Petr Moses

Úvod a zdůvodnění Sociální pravicová politika. Solidarita. Odpovědnost. Samostatnost. Jdou tato slova k sobě? Zkusíme to zjistit návrhem sociálního a společensky zodpovědného programu. Toto je třetí část mého politického programu (o chudých zde a jak díky jejich hlasům vyhrát volby zde ). Čtenář jistě postřehl, že nenavrhuji žádnou revoluci, jsem pro mírný pokrok v mezích zákona. Jako další omezení doplním "nikomu nic navíc nesebrat" a "pomoci lidem". Sociální program musí být populistický, lidový. Nabídnu lidu obecnému něco, co "jim nikdo jiný nemůže dát". Nejlépe jim nabídnout to, co sami chtějí. Lidé nechtějí žebračenky. Lidé také nechtějí pracovní povinnost. Nabídnete-li jim převýchovu, aby se z nich stali lepší lidé, také neuspějete. To vše dnes stát v rámci sociální politiky nabízí a obliba těchto opatření je mizivá, efektivita zanedbatelná. Zkusím tedy nabídnout rozšíření mého návrhu z roku 2013 , který byl laskavě nepřečten nebo nerealizován tehde...

Úvod: Politický program pro chudé jsem konzultoval s moudřejšími. Jedna z otázek byla: program je možná zajímavý, ale jak chudé přesvědčíš, aby šli k volbám a zvolili tě? Aby voliči zvolili politika, musí mít důvod. Volby nejsou důvod. Důvod není ani to, že si politik přeje být zvolen. Volič jde k volbám a volí politika proto: aby si polepšil nebo  aby si příliš nepohoršil. Navrhnu program podle bodu (1) - aby si chudí polepšili, a zároveň aby programu rozuměli. Program musí být jednoduchý, musím chudým něco slíbit.  Co nabídnu? Peníze. Kolik? 100 miliard. Kde je vezmu? Zruším dotace bohatým. Polostátním společnostem, velkým holdingům a jejich obchodním partnerům. Dotace na "obnovitelné zdroje energie". Pokud jsou obnovitelné, zdroje se obnoví samy. Dotace do zemědělství. Posledních 20 let dotace rostou, bojujeme proti globální změně klimatu, přitom jsme tím (spolu)připravili pětisetleté sucho. Republika usiluje o potravinovou soběstačnost, na polích není mís...

Jsem aktivní na twitteru ( @PetrMoses ). Jako "politik v záloze" se tam setkávám s mými "voliči", či spíše se čtenáři. Jedna z myšlenek, kterou se mezi svými věrnými snažím prosadit, je zájem o chudé. Dostávám otázky "kdo je chudý". Nebo se někdo jiný vyjadřuje "o chudých se ve slušné společnosti nemluví" - kdysi bylo téma chudoby zneužito. K tomu mohu říci: a zase bude. Když strany o volbách chtějí získat voliče, oslovení "chudých" je nejlepší možností. Kdo z nás se někdy necítil chudým? Nezáleží však jestli, ale jak oslovíme chudé. Kdysi ODS jako pravicová strana vyhrávala volby nadějí nabídnutou chudým. "Máš volnost, máš šanci, snaž se a máš naději na úspěch". Vyhrála v době, kdy platy byly v lepším případě desetinové proti "západnímu Německu". Později vyhráli socialisté oslovením chudých příběhem o "spálené zemi", s nadějí, že až vyhrají volby "budou vázat stranické knížky v kůži členů ODS". N...

Pan předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek položil květiny u památníku sudetoněmeckých obětí v sudetoněmeckém domě. Květiny položil dle informací jako gesto smíření, jako předseda KDU-ČSL i jako křesťan. Gesto bylo učiněno také "pro pana Posselta osobně", jak se měl pan Bělobrádek vyjádřit. Protože jsem na uvedeném místě nebyl, neznám přesnou řeč pana Bělobrádka, ani neznám přesný smysl památníku, radím čtenáři tento článek zkoumat, a kdyby došel přesnějších informací než já, nechť se prosím podělí o své znalosti. Jak je uvedeno ve zdrojích, šlo o gesto smíření. Ke smíření je třeba dvou stran, budu uvažovat o smíření KDU-ČSL a Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Smíření předchází uznání vin. Jaké viny spáchala KDU-ČSL v letech kolem druhé světové války, že žádá zástupce SDL o smíření? Napadá mě několik chyb, které asi mohly být vyznány: Československá strana lidová nezabránila přijetí mnichovského diktátu, dopustila, že na územích odstoupených nacistickému Německu byly stat...