Přeskočit na hlavní obsah

Přijměme exulanty.


Do Evropské unie míří přes Balkán a Středozemní moře statisíce uprchlíků. Špičky EU hledají řešení a jedním z návrhů je uprchlíky přerozdělovat do všech států Unie. Čeští politikové se tomuto přerozdělování brání.
Není jistota, zda s povinným přerozdělováním budou souhlasit občané dotčených států. Není jistota zda budou spokojeni uprchlíci. Místo aby připlul na Maltu, přistane na Baltu. V Klajpedě. Potěší to?
Je cítit pnutí mezi těmi, kteří by chtěli posílat uprchlíky do táborů např. v Polsku, a těmi, kteří se těmto nápadům zatím brání. Jak najít soulad, kompromis, na kterém je postavená naše Unie? Věřím, že toho lze dosáhnout respektováním zásadních evropských hodnot - svobody a solidarity.
Svoboda předpokládá, že nikoho nebudeme nikam násilím přesouvat. Směřuje-li uprchlík např. do Paříže k příbuzným, bylo by nerozumné ho zadržovat např. v táboře u Mnichova a naopak.
Svoboda vede lidi k zodpovědnosti za své životy. Ti, kteří nasazovali svůj život v pochodu přes poušť, plavbě v nafukovacím člunu přes oceán, nejsou ti, kteří by pasivně očekávali pomoc druhých. Rádi vyvinou úsilí při získávání obživy, učení se novým jazykům, zvyklostem.
Solidarita znamená dobrovolné projevení soucitu. Nelze ji vynucovat, naopak velmi se rozhojňuje kladnou zpětnou vazbou. Vidím-li úspěch někoho, komu jsem pomohl, rád pomohu dalšímu. Dobrou vůli nemohu nařídit ani určit tabulkami. Mohu k ní vyzvat, ale nemohu si ji poručit.

Věřím, že naše vláda by neměla trvat na odmítání kvót, ale měla by prosazovat tyto dva principy - svobodu a solidaritu. Měla by navrhnout uprchlíkům s přiznaným statutem azylanta možnost práce a pobytu v České republice, pokud se naučí česky, pokud si najdou práci, budou platit daně a pokud budou svoje děti vychovávat v lásce a úctě k občanům České republiky.

Jsme národem Českých bratří, národem emigrantů Komenského, Masaryka. Nabídněme druhým šanci žít ve svobodě a v solidaritě k spoluobčanům.



Přetisk článku z 9. září 2015. Od té doby se stalo mnohé. Uprchlíkům i nám byly nařízeny "kvóty",  tj. násilné stěhování migrantů, Německo připravuje "kvóty" stálé, tj. více násilí a více chaosu. Včera prvně sněžilo, dnes silně prší, a mnoho uprchlíků v Německu je pod stany. Uvidíme, co přinesou příští měsíce

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Koalice nechtěná, koalice chtěná

Máme po volbách, máme co jsme chtěli. Respektive voliči mají co chtěli. Prezident pověřil vůdce vítězné strany sestavením vlády. Vítězná strana dostala 30% hlasů. Mě se to nelíbí. Nevadí mi, že mě voliči nezvolili premiérem - "moje" strana nedostala ani 2% hlasů, tj. musel bych se 20x více snažit, abych měl šanci. A to jsem opravdu nechtěl, moje priority jsou nyní jinde.   Vadí mi, že politici, kteří dostali více hlasů než já, a kteří u mne požívají o fous větší důvěry než vítěz voleb se ani nesnaží vítězi oponovat. Nestačí psát #neuhneme , nestačí #demokracie, je třeba činů. Činů povolebních, činů nevábných, činů pro které politici jsou neoblíbení. Je třeba domluvit koalici. Koalici nejen stran názorově blízkých, až se jeden ptá proč nejsou stranou jednou, ale i stran odlišných, pokud jsou ochotné domluvit se na základních kamenech - deskách, ze kterých se neustoupí. Koaliční program poté nebude budující - nebudou se stavět krásné, světlé zítřky, ale bude to program udrž...

Co dělat

 Co dělat v době, kdy se na nás všechno valí? Přežili jsme COVID, přišla energetická krize. Ještě neodezněla, je tu válka, miliony uprchlíků. Všechno se bortí. Rusko zase - jako za našich mladých let - vyhrožuje jadernou apokalypsou. Neustálé volební kampaně a jejich vyhrocená rétorika občany děsí. Nastává konec civilizace? Člověk má 1000+1 důvod propadnout smutku, uzavřít se do sebe. Co s tím? Vzpomněl jsem si na "Vlak dětství a naděje". Smutný film o smutné době, který přesto dovedl vyloudit úsměv na tváři. "Na tragickej život jsem já pes"  https://youtu.be/fQqz-bD3Qd8 . Neporadím nic lepšího. Věřím, že dnešní i zítřejší těžkosti zvládneme. Věřím, že má smysl pomáhat těm, kteří pomoc potřebují. Chovat se jako člověk. Dovolím si být patetický: Co dělat? Miluj a služ. Miluj druhé, služ, pomáhej druhým. Komu? Tomu, komu můžeš pomoci. Malá praktická pomoc je cennější než nejušlechtilejší myšlenka. Nemůžeš pomáhat? Potřebuješ pomoc? Nech si posloužit. Člověk se stává p...

100 miliard

Úvod: Politický program pro chudé jsem konzultoval s moudřejšími. Jedna z otázek byla: program je možná zajímavý, ale jak chudé přesvědčíš, aby šli k volbám a zvolili tě? Aby voliči zvolili politika, musí mít důvod. Volby nejsou důvod. Důvod není ani to, že si politik přeje být zvolen. Volič jde k volbám a volí politika proto: aby si polepšil nebo  aby si příliš nepohoršil. Navrhnu program podle bodu (1) - aby si chudí polepšili, a zároveň aby programu rozuměli. Program musí být jednoduchý, musím chudým něco slíbit.  Co nabídnu? Peníze. Kolik? 100 miliard. Kde je vezmu? Zruším dotace bohatým. Polostátním společnostem, velkým holdingům a jejich obchodním partnerům. Dotace na "obnovitelné zdroje energie". Pokud jsou obnovitelné, zdroje se obnoví samy. Dotace do zemědělství. Posledních 20 let dotace rostou, bojujeme proti globální změně klimatu, přitom jsme tím (spolu)připravili pětisetleté sucho. Republika usiluje o potravinovou soběstačnost, na polích není mís...