Pokoj - čtvrtá neděle adventní

Čtvrtá neděle adventní k nám mluví o pokoji. Jak si pokoj představujeme? Co pro nás znamená?

Na zemi pokoj

(Lukáš 2:14)  "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."

Stěžujeme si na vládu, která není podle našich představ. Stěžujeme si na úředníky, na policisty, na učitele ... Přitom zapomínáme, že tu základní věc k životu v našem státě máme - mír. Nehrozí loupení vojska, nehrozí zabíjení civilistů. V mnoha zemích na světě to dnes neplatí. Jak tam přinést mír? Nevím. Nevím, jak pomoci, aby všude zavládl mír. Dokonce si myslím, že než přijde Pán Ježíš znovu na tuto zem, stále budou války a nepokoje. Ale přemýšlejme jak pomoci těm, kteří jsou válkou postiženi. Jak pomoci uprchlíkům, jak jim přinést naději na nový život.

Usilujte o pokoj se všemi

(Židům 12:12-15), (Lukáš 12:51-53)

Rozdělení, které zákonitě přináší Boží slovo, je už dost velké. Nikomu se nelíbí, když mu říkáte, že něco dělá špatně - i když ten člověk není obviňován Vámi, ale Bůh sám k němu mluví. Nikomu se nelíbí, když nejednáte tak jako on, když "trháte partu". Můžete krást, a nekradete. Můžete pomlouvat, ale raději máte ústa zavřená. Nepěstujete si hněv na kolegy - spolužáky, spolupracovníky, sousedy - ale přemýšlíte jak jim pomoci. Přes všechno, co si o nás druzí asi myslí, milujme je, mějme je rádi. Kéž lidé i na našem jednání mohou vidět skutky Boží a vzdát chválu Bohu v nebesích. Nemysleme si ale, že jim zahrajeme etudu "dobrý křesťan pomáhá hříšníkům". Lidé poznají přetvářku, klam, naše přehrávání. Jednejme před lidmi opravdově, ne jen naoko. To přinese pokoj ne do celého světa, ale do té části, kde ty jsi, pracuješ, studuješ, bydlíš. Ne tak, že bys měl navždy klid - s tím mi dejte pokoj. Ale tak, že ty budeš ten, který přináší pokoj do nepokoje, rozbouřených vztahů.

Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru

(Ef 6:1-4) Děti poslouchejte své rodiče. Jak dobře se to poslouchá rodičům. Maminka nebo tatínek po kázání dětem hezky vyčiní - vidíš, tak se máš chovat. Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru - to je zase něco pro děti - tati, mami, v kostele říkali nás nemáte dráždit. Víš jak jsi mě posledně honila že si mám dělat domácí úkoly - to se mi vůbec nelíbilo. Všechno špatně. Bible mluví především k tobě, ne k tvému sousedu. Jsi dítě? Poslouchej své rodiče. O tom přemýšlej a podle toho jednej. Jsi rodič? Nedráždi zbytečně děti. Jsou slabší - i když se to nezdá - a svým jednáním často kopírují tvé jednání.

(Ef 5:33) Podobně i muž má milovat ženu, žena má mít před mužem úctu. 

Je-li pokoj v rodině, můžete procházet různými těžkostmi a trápením, a přeci budete vědět, že nejste sami.

Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení

(Fp 4:1-8) Pokud si advent vezmeme k srdci, budeme usilovat o pokoj, najednou zjistíme, že to nezvládneme sami. Spíše bořím než stavím. Mám schopnost střílet šípy nebo slova, ale neumím léčit zranění. Potřebuji pokoj Boží. Potřebuji přijít k Pánu Bohu a říci mu - sám nemám nic, dělej se mnou co Ty chceš. Pokud jsem někde na půl cesty, řeknu "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš" (Gn 32:27). Bůh se potřebuje dotknout mého srdce. Bůh stojí u dveří a tluče. Otevřeš mu?

Poslední zaslíbení Starého Zákona je zaslíbení pro rodinu: (Malachiáš 3:24) On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou. Přijměme i toto zaslíbení.