Jsme svědky událostí, které bychom si ještě před několika měsíci nedovedli představit. Událostí, které hýbou světem. Při sledování událostí zažíváme zděšení, bezmoc, nejistotu. Jak je možné, že hranice států se opět hýbou? Dotkne se tato situace i nás? Máme na tuto situaci reagovat, případně jak?
Z mého omezeného pohledu vidím několik událostí, které mohou mít souvislost. První co nás dnes při sledování zpráv o Ukrajině napadne, je bezvládí. Poslanci vyhnali zvoleného prezidenta, zvolili si novou, dočasnou vládu a prezidenta, kterého naopak neuznává část obyvatel a přinejmenším jeden sousední stát. Dochází k věcem, které by se v civilizované zemi dít neměly. Hon na politiky, agresivita vůči zákonodárcům, překračování pravomocí jedinci i institucemi. Jsou zde placení provokatéři, prozrazené odposlechy ukazují na aktivitu zpravodajských služeb. Nadšení revolucionáři se dopouštějí nerozumných kroků. Rozpadají se ozbrojené složky. Část předrevoluční policie byla rozpuštěna, armáda je bez velení. Vojáci, kteří potřebují slyšet rozkazy, žádné rozkazy neobdrží, kromě nereálného „nevzdávejte se a nestřílejte“. Na území Ukrajiny je přítomná okupační armáda, kterou část obyvatel považuje osvoboditele. Vše je podloženo hospodářskou krizí, tak vážnou, že za 20 let ubylo 10% obyvatelstva. Došlo k anexi části Ukrajiny okupantem. Z pohledu okupanta legálně, referendum bylo kontrolováno nezávislými kalašnikovy. Okupant slibuje, že další území okupovat nebude, pokud se nerozhodne jinak.
Možná bych si měl myslet, že situace na Ukrajině se mě netýká, protože příbuzní odtud odešli před desítkami let. Není tomu tak. Moje země, a tedy i já, je členem Evropské unie a NATO. Členské státy těchto mezinárodních společenství s Ukrajinou sousedí, v jejich zemích jsou významné menšiny, které by mohly sehrát podobnou úlohu „páté kolony“ jako na Ukrajině. Jak by mělo reagovat NATO? NATO je především vojenskou organizací. Na území souseda NATO pronikla vojska cizího státu, který má rétoriku zaměřenou proti členům NATO. Reakce NATO by měla být jasná, rychlá, nezpochybnitelná. Pokud NATO nebude reagovat tak, aby armáda útočícího státu pocítila jeho sílu, je na místě otázka po smyslu této organizace. Navrhovaná opatření mohou znamenat zákaz vývozu vojenského materiálu útočící, resp. okupační armádě. Zákaz vstupu vojáků okupační armády na území členů NATO. Vypovězení vojenských přidělenců a kulturních atašé.
Evropská unie může zareagovat uvolněním obchodní politiky s Ukrajinou. Ne na několik měsíců, ale do doby, než průměrný příjem Ukrajince nedosáhne 90% průměrného příjmu nejchudšího člena EU. EU musí střednědobě zajistit svojí energetickou nezávislost, i na úkor zelené politiky. Chceme silnou, soběstačnou EU, nebo zelenou EU v područí okupantů?
Česká republika má k Ukrajině blíže než je na první pohled zřejmé. Jako malý stát stěží pomůžeme Ukrajině jako státu, ale můžeme pomoci Ukrajincům. Můžeme nabídnout trvalý pobyt všem potomkům volyňských Čechů i potomkům Rusínů, resp. obyvatelům Podkarpatské Rusi, které náš stát přenechal Stalinovi v roce 1945. Bylo by to vhodné gesto smíření. Ukrajincům v ČR, případně těm kteří k nám ještě přijedou za prací, usnadněme podmínky pro jejich legální zaměstnávání. Nabídněme pracovní víza všem, resp. neodmítejme je nikomu, kdo k nám přijede za prací. Země střední Evropy měly v posledních dvou stoletích na výběr mezi ruskou despocií nebo pruským socialismem. Vyhněme se obému, nic z toho nechvalme a neuznávejme.
Tento den je pro Ukrajince i pro Ukrajinu zlý. My si z něj můžeme vzít poučení. Naši veřejní činitelé by si měli zapamatovat, že není dobré probouzet temné vášně mezi občany. Neměli by vykřikovat ten či onen je zloděj, ty musíme vyhnat svinským krokem. Někdo by to mohl vzít vážně. Veřejní činitelé by neměli mít stát, obyvatelstvo za svojí dojnou krávu. Neměli by přemýšlet, koho ještě více podojit, ale jak se uskrovnit. Jedním z trápení Ukrajinců byla nenasytnost jejich vládců. Nezadlužovat stát, ale v letech hojnosti šetřit na období trápení. Jako občané mějme úctu jeden k druhému. Važme si úspěšných, kteří svými daněmi přispívají k obecnému blahu více než my. Važme si potřebných, pamatujme, že ani nám se nebude vždy dařit dobře. Buďme aktivní ve svém okolí, možná i ve správě věcí veřejných. Když se o politiku nebudou zajímat obyčejní občané obětující svůj volný čas pro druhé, budou v ní pouze lidé, kteří mají politiku jen jako zdroj obživy. Jen ti, kteří umí lépe čerpat, lépe přerozdělovat, lépe pomáhat svojí kapse, lépe poslouchat rady zájmových uskupení. Bude-li jako občané České republiky soudržní, ochotní pomáhat v nouzi jeden druhému, nemusíme se bát, že by někdo využil naší nejednoty a uvrhl nás na čtyřicet či čtyřista let do otroctví.
Z mého omezeného pohledu vidím několik událostí, které mohou mít souvislost. První co nás dnes při sledování zpráv o Ukrajině napadne, je bezvládí. Poslanci vyhnali zvoleného prezidenta, zvolili si novou, dočasnou vládu a prezidenta, kterého naopak neuznává část obyvatel a přinejmenším jeden sousední stát. Dochází k věcem, které by se v civilizované zemi dít neměly. Hon na politiky, agresivita vůči zákonodárcům, překračování pravomocí jedinci i institucemi. Jsou zde placení provokatéři, prozrazené odposlechy ukazují na aktivitu zpravodajských služeb. Nadšení revolucionáři se dopouštějí nerozumných kroků. Rozpadají se ozbrojené složky. Část předrevoluční policie byla rozpuštěna, armáda je bez velení. Vojáci, kteří potřebují slyšet rozkazy, žádné rozkazy neobdrží, kromě nereálného „nevzdávejte se a nestřílejte“. Na území Ukrajiny je přítomná okupační armáda, kterou část obyvatel považuje osvoboditele. Vše je podloženo hospodářskou krizí, tak vážnou, že za 20 let ubylo 10% obyvatelstva. Došlo k anexi části Ukrajiny okupantem. Z pohledu okupanta legálně, referendum bylo kontrolováno nezávislými kalašnikovy. Okupant slibuje, že další území okupovat nebude, pokud se nerozhodne jinak.
Možná bych si měl myslet, že situace na Ukrajině se mě netýká, protože příbuzní odtud odešli před desítkami let. Není tomu tak. Moje země, a tedy i já, je členem Evropské unie a NATO. Členské státy těchto mezinárodních společenství s Ukrajinou sousedí, v jejich zemích jsou významné menšiny, které by mohly sehrát podobnou úlohu „páté kolony“ jako na Ukrajině. Jak by mělo reagovat NATO? NATO je především vojenskou organizací. Na území souseda NATO pronikla vojska cizího státu, který má rétoriku zaměřenou proti členům NATO. Reakce NATO by měla být jasná, rychlá, nezpochybnitelná. Pokud NATO nebude reagovat tak, aby armáda útočícího státu pocítila jeho sílu, je na místě otázka po smyslu této organizace. Navrhovaná opatření mohou znamenat zákaz vývozu vojenského materiálu útočící, resp. okupační armádě. Zákaz vstupu vojáků okupační armády na území členů NATO. Vypovězení vojenských přidělenců a kulturních atašé.
Evropská unie může zareagovat uvolněním obchodní politiky s Ukrajinou. Ne na několik měsíců, ale do doby, než průměrný příjem Ukrajince nedosáhne 90% průměrného příjmu nejchudšího člena EU. EU musí střednědobě zajistit svojí energetickou nezávislost, i na úkor zelené politiky. Chceme silnou, soběstačnou EU, nebo zelenou EU v područí okupantů?
Česká republika má k Ukrajině blíže než je na první pohled zřejmé. Jako malý stát stěží pomůžeme Ukrajině jako státu, ale můžeme pomoci Ukrajincům. Můžeme nabídnout trvalý pobyt všem potomkům volyňských Čechů i potomkům Rusínů, resp. obyvatelům Podkarpatské Rusi, které náš stát přenechal Stalinovi v roce 1945. Bylo by to vhodné gesto smíření. Ukrajincům v ČR, případně těm kteří k nám ještě přijedou za prací, usnadněme podmínky pro jejich legální zaměstnávání. Nabídněme pracovní víza všem, resp. neodmítejme je nikomu, kdo k nám přijede za prací. Země střední Evropy měly v posledních dvou stoletích na výběr mezi ruskou despocií nebo pruským socialismem. Vyhněme se obému, nic z toho nechvalme a neuznávejme.
Tento den je pro Ukrajince i pro Ukrajinu zlý. My si z něj můžeme vzít poučení. Naši veřejní činitelé by si měli zapamatovat, že není dobré probouzet temné vášně mezi občany. Neměli by vykřikovat ten či onen je zloděj, ty musíme vyhnat svinským krokem. Někdo by to mohl vzít vážně. Veřejní činitelé by neměli mít stát, obyvatelstvo za svojí dojnou krávu. Neměli by přemýšlet, koho ještě více podojit, ale jak se uskrovnit. Jedním z trápení Ukrajinců byla nenasytnost jejich vládců. Nezadlužovat stát, ale v letech hojnosti šetřit na období trápení. Jako občané mějme úctu jeden k druhému. Važme si úspěšných, kteří svými daněmi přispívají k obecnému blahu více než my. Važme si potřebných, pamatujme, že ani nám se nebude vždy dařit dobře. Buďme aktivní ve svém okolí, možná i ve správě věcí veřejných. Když se o politiku nebudou zajímat obyčejní občané obětující svůj volný čas pro druhé, budou v ní pouze lidé, kteří mají politiku jen jako zdroj obživy. Jen ti, kteří umí lépe čerpat, lépe přerozdělovat, lépe pomáhat svojí kapse, lépe poslouchat rady zájmových uskupení. Bude-li jako občané České republiky soudržní, ochotní pomáhat v nouzi jeden druhému, nemusíme se bát, že by někdo využil naší nejednoty a uvrhl nás na čtyřicet či čtyřista let do otroctví.
Komentáře
Okomentovat