Petr Moses

Chtěl jsem se vyhnout uvažování o politickém systému, protože jsem člověk pro "mírný pokrok v mezích zákona". Nechci nadávat na systém, stěžovat si na nepřízeň osudu. Možná příště. Několikrát jsem ale diskutoval s lidmi, proč je situace v naší zemi taková jaká je a opakoval jsem jim svůj názor, že podíl na chování našich politiků má náš politický systém. Jak se jeví současný politický systém mě? Máme prezidenta, vládu, parlament, senát. Máme krajského hejtmana a krajské zastupitelstvo. Na nejnižší úrovni máme starosty a městské zastupitele. Mám hodně demokraticky zvolených zástupců. Koho z nich jsem osobně volil nebo mohl zvolit? Prezidenta s funkcí především reprezentativní a senátora, který je téměř bez vlivu. Ostatní zastupitele, poslance samostatně volit nesmím. Musím si vybrat z kandidátů, které mi připraví stranické sekretariáty. V nejbližších krajských volbách vybírám 50 zastupitelů z cca 800 kandidátů, kteří se o mě budou v následujících čtyřech letech starat. Jaká je...

Úvod a zdůvodnění Sociální pravicová politika. Solidarita. Odpovědnost. Samostatnost. Jdou tato slova k sobě? Zkusíme to zjistit návrhem sociálního a společensky zodpovědného programu. Toto je třetí část mého politického programu (o chudých zde a jak díky jejich hlasům vyhrát volby zde ). Čtenář jistě postřehl, že nenavrhuji žádnou revoluci, jsem pro mírný pokrok v mezích zákona. Jako další omezení doplním "nikomu nic navíc nesebrat" a "pomoci lidem". Sociální program musí být populistický, lidový. Nabídnu lidu obecnému něco, co "jim nikdo jiný nemůže dát". Nejlépe jim nabídnout to, co sami chtějí. Lidé nechtějí žebračenky. Lidé také nechtějí pracovní povinnost. Nabídnete-li jim převýchovu, aby se z nich stali lepší lidé, také neuspějete. To vše dnes stát v rámci sociální politiky nabízí a obliba těchto opatření je mizivá, efektivita zanedbatelná. Zkusím tedy nabídnout rozšíření mého návrhu z roku 2013 , který byl laskavě nepřečten nebo nerealizován tehde...

Úvod: Politický program pro chudé jsem konzultoval s moudřejšími. Jedna z otázek byla: program je možná zajímavý, ale jak chudé přesvědčíš, aby šli k volbám a zvolili tě? Aby voliči zvolili politika, musí mít důvod. Volby nejsou důvod. Důvod není ani to, že si politik přeje být zvolen. Volič jde k volbám a volí politika proto: aby si polepšil nebo  aby si příliš nepohoršil. Navrhnu program podle bodu (1) - aby si chudí polepšili, a zároveň aby programu rozuměli. Program musí být jednoduchý, musím chudým něco slíbit.  Co nabídnu? Peníze. Kolik? 100 miliard. Kde je vezmu? Zruším dotace bohatým. Polostátním společnostem, velkým holdingům a jejich obchodním partnerům. Dotace na "obnovitelné zdroje energie". Pokud jsou obnovitelné, zdroje se obnoví samy. Dotace do zemědělství. Posledních 20 let dotace rostou, bojujeme proti globální změně klimatu, přitom jsme tím (spolu)připravili pětisetleté sucho. Republika usiluje o potravinovou soběstačnost, na polích není mís...

Jsem aktivní na twitteru ( @PetrMoses ). Jako "politik v záloze" se tam setkávám s mými "voliči", či spíše se čtenáři. Jedna z myšlenek, kterou se mezi svými věrnými snažím prosadit, je zájem o chudé. Dostávám otázky "kdo je chudý". Nebo se někdo jiný vyjadřuje "o chudých se ve slušné společnosti nemluví" - kdysi bylo téma chudoby zneužito. K tomu mohu říci: a zase bude. Když strany o volbách chtějí získat voliče, oslovení "chudých" je nejlepší možností. Kdo z nás se někdy necítil chudým? Nezáleží však jestli, ale jak oslovíme chudé. Kdysi ODS jako pravicová strana vyhrávala volby nadějí nabídnutou chudým. "Máš volnost, máš šanci, snaž se a máš naději na úspěch". Vyhrála v době, kdy platy byly v lepším případě desetinové proti "západnímu Německu". Později vyhráli socialisté oslovením chudých příběhem o "spálené zemi", s nadějí, že až vyhrají volby "budou vázat stranické knížky v kůži členů ODS". N...

Hledám politickou stranu. Hledám takovou která se bude zajímat o své potenciální voliče, ne jen o jejich hlasy, ne jen o státní příspěvky z nich plynoucí. Hledám politickou stranu, která nebude tvrdit, že její politici jsou andělé, ale ostatní jsou ďáblové. Která pokorně přizná pravdu evangelia, že "všichni lidé jsou hříšní", že hříšníci jsou i mezi jejími politiky. Hledám politickou stranu, která přes všechen hřích mezi lidmi rozesetý bude hledat "ten nejlepší ze všech možných světů". To hledání nenechá na Vůdci, Straně, Předvoji, Hlavním Ideologovi, ale nechá obyčejné lidi - hříšné a omylné - aby zkoušeli co je pro ně dobré. Jak píše Písmo: "všeho zkuste..." Hledám politickou stranu, která lidem dá na jednu stranu co nejvíce volnosti, na stranu druhou jim umožní pocítit nezkreslený důsledek jejich rozhodnutí. Budete hledat se mnou? PS: Nemusí jít o stranu, která se nominálně hlásí ke křesťanství nebo k "odkazu západní křesťanské kultury". Může ...

Rýsuje se nám koalice. Jiná než jsem chtěl - všech proti estébákům a komunistům ( zde ).  Rýsuje se koalice koncernu, estébáků a komunistů ( zde ). Vznikla i díky neobratnosti starých demokratických stran i díky koncernovým spojkám v nich. Veřejnoprávní média nasadila osvědčenou demokratickou diskuzi - pět minut židé, pět minut Hitler. Koncernová média bagatelizují trestní řízení proti svému majiteli. Sněmovna bude jednat, zda vydá designovaného premiéra k trestnímu řízení, nebo zda se bude čekat, až zchudne, a nevyhraje volby. Kdo váhá s jeho vydáním, nechť si uvědomí, že každý rok ve vládě navýší jeho majetek o 25%. Sněmovna také vysloví nebo nevysloví důvěru vládě navržené stíhaným premiérem. Kdo tuto vládu podpoří, podporuje jednání, které vedlo k jeho trestnímu stíhání. Nebudu nyní psát o jiných členech vlády, nebudu psát o těch ministrech, kteří se potají stýkají s Hizballáhem, nebudu bouřit nacionální vášně. Zde jde o podporu či nepodporu premiéra, který je trestně stíhá...

Máme po volbách, máme co jsme chtěli. Respektive voliči mají co chtěli. Prezident pověřil vůdce vítězné strany sestavením vlády. Vítězná strana dostala 30% hlasů. Mě se to nelíbí. Nevadí mi, že mě voliči nezvolili premiérem - "moje" strana nedostala ani 2% hlasů, tj. musel bych se 20x více snažit, abych měl šanci. A to jsem opravdu nechtěl, moje priority jsou nyní jinde.   Vadí mi, že politici, kteří dostali více hlasů než já, a kteří u mne požívají o fous větší důvěry než vítěz voleb se ani nesnaží vítězi oponovat. Nestačí psát #neuhneme , nestačí #demokracie, je třeba činů. Činů povolebních, činů nevábných, činů pro které politici jsou neoblíbení. Je třeba domluvit koalici. Koalici nejen stran názorově blízkých, až se jeden ptá proč nejsou stranou jednou, ale i stran odlišných, pokud jsou ochotné domluvit se na základních kamenech - deskách, ze kterých se neustoupí. Koaliční program poté nebude budující - nebudou se stavět krásné, světlé zítřky, ale bude to program udrž...